You will be mine 2/3

2. října 2015 v 22:00 | Misha |  Sasusaku - jednorázovky
Ahojky...tady Vám přidávám další část, doufám, že se bude líbit. Usmívající seUsmívající seMrkající



Vešla jsem do svého pokoje, hodila tašku na zem a svalila se na postel, rukama jsem se chytla za spánky a dvěma prsty si je masírovala. Musela jsem neustále myslet na jméno Sasuke a na větu, co řekl předtím, než zmizel "You will be mine", v překladu "Budeš moje", ale já být jeho nechci, ani nebudu. Co si jenom počnu? Ani se mi zítra moc nechce do školy. Jenže když ohlásím mým ctihodným rodičům, že je mi špatně a jestli bych nemohla zůstat doma, tak řeknou, že jsem simulant, takže budu muset stejně nakonec jít. Převalím se na břicho a hlavu zabořím do mého měkkého polštáře, nakonec z toho vyčerpávajícího přemýšlení usnu. Probudím se nějak kolem 8-mé večer, taťka už je doma, jdu do kuchyně si něco nachystat na večeři, mám hlad takže si vezmu 3 rohlíky s máslem a se šunkou, páni nikdy bych neřekla, že se tak na večer nažeru :D, k tomu si uvařím ovocný čaj a vezmu si to do pokoje, většinou tak jím, nejsme moc na takové to rodinné stolování, výjimkou jsou samozřejmě svátky a narozeniny. Popřeju všem dobrou noc a odeberu se ke mně. Večeři si dám na stůl, zapnu noťas a mířím si to rovnou na FB…Aáá jedna nová žádost o přátelství, kdo to asi bude, pomyslím si nadšeně, kliknu na ikonku a uvidím to jméno, naskočí mi husí kůže, bože to je on Sasuke Uchiha, to je jeho celé jméno, po chvilce rozmýšlení, se to rozhodnu ignorovat a po této nepříjemnosti se okamžitě z facu odhlásit.

"Co-co to má znamenat? Proč mi od něj přišla žádost? A proč se tohle musí dít zrovna mně?" jsem vyděšená a zmatená, co budu dělat. Jak se mám po tom všem chovat normálně? Právě teď si připouštím závažnost situace, kterou jsem si za žádných okolností připustit nechtěla.




Ráno vstanu s celá rozlámaná a s nechutí, vůbec se mi do školy nechce a ještě víc, když si uvědomím, co ten Sasuke včera řekl. Rozhodnu se vyjít v pyžamu a kráčím si to přímo do kuchyně, kde zastihnu mamku.
"Mami, prosím…mohla bych dnes zůstat doma?" prosebně se na ní kouknu, ona mi pohled oplatí, ale není to takový ten souhlasný pohled, spíš to vypadá, jako by si myslela něco v tom smyslu "Ať tě to ani nenapadne."
"Blázníš Sakuro, jestli nejsi nemocná, tak půjdeš, neexistuje." přesně jak jsem si myslela, takže tohle mi neprošlo a tedy nezbývalo mi nic jiného, než se vrátit zpátky do pokoje a připravit se do školy. Jako dnešní outfit jsem zvolila, riflové minikraťasy a tmavě-modrý nátělník s kotvičkami, protože to vypadalo, že dnes bude horko, tak jsem se moc navlíkat nechtěla, jako obuv jsem si zvolila tmavě-modré baleríny s mašličkou, všechno k sobě dokonale ladilo. Dnes ráno jsem ani neměla hlad, tak jsem vyrazila s žaludkem na prázdno.




Do školy přijdu v obvyklý čas, tedy 7:18 nějak. Ino tam na mě opět čeká, ale dneska vypadá jinak, celá září, což se o mně rozhodně říct nedá, zajímá mě, čím to asi je, že je taková. Přijdu k ní a zaujatě se na ni podívám. Asi se muselo stát něco velkého.

"Ahoj Sakuro-chan!!!" zvolá na mě radostným tónem, bože tolik energie po ránu, mě fakt zabije.
"Ahoj Ino-chan. Copak se stalo?" pozdravím jí obvyklým pozdravem a bez okolků a zbytečného slovíčkaření se jí rovnou zeptám, na to, co chci vědět
"Mám novinky, ohledně mého milostného života." usmívala se od ucha k uchu.
"Fákt?! Tak to mě zajímá!" i když jsem náladu neměla, tohle mi jí aspoň trošku zvedlo, jedná se přece o mou best friend.
"Začala jsem chodit s jedním klukem, už jsem ho měla ráda dlouho, jenže jsem si nebyla jistá, co cítí on, ale nakonec se to vyjasnilo a jsme spolu." páni, mám z ní fakt radost, moc jí to přeju, teď určitě není vhodná chvíle na to, jí říkat, co se mi stalo včera, nechci jí to zkazit, když je tak šťastná.
"Opravdu…tak to congratulation." a s radostí jí obejmu "Znám ho?" zeptám se
"Asi ho nebudeš znát, ale kdyby přeci…říká ti něco jméno Sai?" nikoho takového neznám, ale musí být vážně něco, když se Ino rozhodla s ním chodit, pokud vím, tak má velice komplikovaný výběr, co se kluků týče.
"Ne neznám ho…ale mám z tebe vážně radost." věnuju jí upřímný úsměv
"Děkuju Sakuro-chan…A co ty? Nějaký nový objev?" zeptá se mě, jindy by mi tahle otázka nevadila, ale právě teď? No, co si budu nalhávat, jo pěkně mě to štve.
"Ne zatím žádný, ale neboj, zapracuju na tom." snažím se vypadat, co nejklidněji a nejvyrovnaněji, jak jen to jde. V můj prospěch si Ino naštěstí ničeho nevšimne.
"Oka…určitě se na tebe usměje štěstí. Ale teď už budu muset běžet, za chvilku mi začíná hodina, tak se zatím měj Sakuro, mám tě ráda." věnovala mi krátké objetí a utíkala zřejmě směr kmenová třída, no a mně nezbývala nic jiného, než běžet na tu svou hodinu.




Vyučování ubíhalo opravdu rychle, než jsem se stačila vzpamatovat, tak byl konec poslední hodiny, mám takový dojem, že velký podíl na tom nese to, co se stalo včera, nebo spíš ten, kterého jsem potkala včera Sasuke Uchiha, to jméno jsem nemohla dostat z hlavy, přála bych si, aby existoval na vypnutí myšlenek nějaký čudlík, ale bohužel nic takového není. Po tom, co jsem vyšla ze školní šatny a následně ze školy, konečně jsem se mohla nadechnout čerstvého vzduchu. Rozhodně jsem dneska nechtěla jít tou samou cestou, co včera, rozhodla jsem se pro kratší, nikdy nedělám ty samé chyby dvakrát. A navíc nejsem tak hloupá, abych si myslela, že se ten černovlasý kluk ještě objeví, určitě se mě snažil jen vystrašit.


Po pár minutách

Vyjdu z náměstí a pak rovnou cestou k nám domů. Najednou uslyším, jak na mě někdo zatroubí. Snažím se to ignorovat, beztak jde jen o nějakého idiota, ale když auto zatroubí podruhé, donutí mě to upnout na něj svou pozornost, když se podívu směrem k řidiči, zůstanu stát jako opařená, je to on Sasuke, pro jistotu si ještě promnu oči, jestli nemám náhodou vidiny, ale naneštěstí to tak není. Když se po chvíli vzchopím, rozhodnu se to ignorovat, třeba si nepamatuje, jak vypadám, ale mé naděje se rozplynou ve chvíli, kdy černovlásek svěsí zrcátko černého Range Roveru.

"Nastup!" řekne a se mnou v ten moment trhne, zase ten pocit.
"N-ne." rozhodnu se mu odporovat, to určitě nečekal.
"Kurva Sakuro nastup si do toho zasranýho auta, jsem řek!!! Nebo vyjdu a narvu tě do něj auta násilím!!!" zvýšil hlas, šel z něj strach, nechci, ať mi něco udělá, proto ho poslechu a dobrovolně nastoupím.
"Hodná holka." výraz v jeho tváři se právě uklidnil a já vůbec nevím, co mám od toho čekat, ale jedna věc je jistá, není radno si s ním zahrávat. Rychle nastartuje auto a já mám pocit, že se mi domov vzdaluje, co když mě zatáhne na nějaké špinavé místo a tam mě zabije? Nebo ještě hůř znásilní a pak zabije?




Jedeme přibližně dvacet minut, v autě vládne prapodivné ticho. Nevím, jestli teď dělám chybu, nebo ne, ale rozhodnu se to ticho prolomit.

"Ehm…ka-kam to jedeme?" po několika sekundách mlčení mi odpoví "Ke mně domů honey." cože to právě řekl? tak to je můj konec, maminko, tatínku no zkrátka všichni, co mě máte rádi, vzpomínejte na mě v dobrém, až tu nebudu.
"Ka-kam že?" stále otřesená a s pochybovačným výrazem se zeptám znova, třeba jsem se jen přeslechla.
"Nechtěj po mně, abych to opakoval sweety, vím určitě, že sluch ti slouží ještě dobře. A vůbec, přestaň na mě mluvit tou svou krásnou pusinkou, nebo si tě dám rovnou tady. " co to řekl? no to snad nemyslí vážně, co myslel tím, dám si tě rovnou tady? doufám, že neplánuje…Ne jsem až moc naivní, určitě plánuje "to". Musím mu utéct, hned jak budu mít příležitost. Po zbytek cesty radši sedím v klidu a už nic neříkám. Po dalších pěti minutách, jsme bohužel na místě.
Vystoupí z auta a já čekám, co se bude dít. Sedím v tom sedadle, jako přikovaná a duchem nepřítomná. V tu chvíli, co otevře dveře u spolujezdce, tak sebou cuknu. Natáhne ke mně ruku, což je překvapivé.
"Pojď honey, jsme na místě." nevím proč, ale automaticky se chytnu jeho ruky, no on toho v mžiku využije a přivine si mě k sobě, chytne mi tvář do dlaní a dravě a náruživě se pustí do mých rtů, i hned odrhnu mé rty od jeho s vyděšeným pohledem "Co to děláš? Ty ses snad zbláznil?" vykoktám ze sebe. Odstrčím ho od sebe, on o malinký krok ustoupí.
"Yeah…šílím z tebe baby. Každé slovo nebo gesto, co uděláš…víš jak nehorázně se musím kontrolovat, abych se na tebe nevrhnul?" jsem v šoku a nevím, jak zareagovat, co mám dělat? začne se ke mně přibližovat a já instinktivně ustupuju dozadu. Teď Sakuro, musíš utéct, otočím se před sebe a začnu utíkat, ale Sasuke mě i hned chytí.
"Ne…nech mě být." začnu sebou cukat, no on mě pevně obejme zezadu a do ouška mi pošeptá "Honey, víš co se stane zlobivým holkám, které neposlechnou?" zeptá se chtivým hlasem, olízne mi ušní lalůček a následně mi skousne celé ouško. Zatnu zuby, ať neudělám přesně ten zvuk, co po mě chce, tu radost mu neudělám. Z tohohle se už ale nevyvlíknu. Do očí se mi nahrnou slzy.
"Prosím Sasuke…pusť mě."
"Nepustím." cítím jeho teplý dech na svém krku, otočí si mě k sobě a hluboko se mi zadívá do očí, nevím proč, ale něco pocítím, takový zvláštní pocit, jako kdyby měla motýlky v břiše. "Pojďme dovnitř baby."
"N-ne já nikam nejdu…" snažím se odporovat, ale marně Sasuke se zřejmě poučil a nehodlal mě pustit, ať jsem se cukala sebevíc "Myslel jsem si, že to půjde po dobrém baby, ale jak chceš, tak tedy po zlém." na okamžik mě pustil a než jsem se stačila vzpamatovat, chytil mě za boky a přehodil přes rameno, jak pytel brambor, co si to dovoluje? svýma pěstičkami jsem do něj ještě bušila ale marně, byla jsem až moc slabá, jakmile vstoupí dovnitř, položí mě Sasuke na zem a zamkne dveře.



POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michyseji Michyseji | Web | 2. října 2015 v 23:09 | Reagovat

veľmi milo si ma prekvapila :D skvelá kapitola perfektné spracovanie deja, veľmi sa mi to páčilo :D konec dnešnej kapitoly bol taktiež skvelý bohovské ukončenie od toho momentu ako ho oslovila som sa začala roztápať neviem prečo ale prišlo mi to veľmi roztomilé :D určite si počkám na poslednú kapitolu, už teraz by som si ju najradšej prečítala :)

2 Misha Misha | E-mail | Web | 2. října 2015 v 23:36 | Reagovat

[1]: jee dekuji mam velkou radost ze to slysim od tak skvele autorky jako ty a neboj posledni část bude taky brzy ;) máš se na co těšit ;)

3 Pariah Pariah | Web | 3. října 2015 v 10:01 | Reagovat

takhle to utnout....:D perfektní díl...  ale nemuzu se dockat pokračka :) musis ho rychle napsat :D

4 Misha Misha | E-mail | Web | 3. října 2015 v 13:24 | Reagovat

[3]: děkuju...neboj bude brzo :)

5 Daisy Daisy | Web | 3. října 2015 v 18:36 | Reagovat

naozaj bude mať len tri časti táto poviedka? Som fakt zvedavá, ako to chceš zakončiť....teda pokiaľ nevymyslíš niečo v štýle, že ju "uniesol", pretože s Ino jej naplánovali narodeninovú oslavu a zároveň, aby sa spoznala so Sasukem :D To by ma totálne dostalo do kolien :D Som naozaj zvedavá na pokračovanie ;)

6 Misha Misha | E-mail | Web | 3. října 2015 v 18:42 | Reagovat

[5]: uvidíš mám to perfektně promyšlené ;-)

7 Mayu Uchiha Mayu Uchiha | 4. října 2015 v 19:21 | Reagovat

nice to bylo hustýýýýýýý já chci další hej ten sasuke je good střelenej :D

8 Misha Misha | E-mail | Web | 5. října 2015 v 19:24 | Reagovat

[7]: yeahhh to je náš Sasan :D

9 Mayu Uchiha Mayu Uchiha | 7. října 2015 v 8:59 | Reagovat

[8]: to jo perfekně střelenej ale ssedi to k němu :D

10 Aki Aki | E-mail | Web | 7. října 2015 v 20:15 | Reagovat

Ejha ty teda vieš kedy to seknúť. Opäť grandiózny dielik som zvedavá ,ako to celé skončí

11 Misha Misha | E-mail | Web | 8. října 2015 v 19:56 | Reagovat

[10]: nech se překvapit ;-)

12 Azmaija Azmaija | 9. října 2015 v 6:01 | Reagovat

To bylo boží...Už eee tesi na pokráčko 😁A doufám že tam bude ňejaká postelová scèna “ψ(`∇´)ψ

13 Misha Misha | E-mail | Web | 9. října 2015 v 16:00 | Reagovat

[12]: muhaha neboj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama